Home / Profily a testy / Historie & Retro / Alitalia: 62 let ve ztrátě

Alitalia: 62 let ve ztrátě

Alitalia: 62 let ve ztrátě

Jedním ze symbolů současné celosvětové ekonomické krize je bezesporu také krach italské letecké společnosti Alitalia. Aerolinky, jež byly jedním ze symbolů Itálie, se však s finančními potížemi potýkaly již delší dobu. Jako reakci na aktuální dění proto přinášíme stručný profil této společnosti a vhled do jejích problémů.

Italský národní dopravce patřil po většinu doby své existence spíše k těm větším a významnějším hráčům v oblasti letecké dopravy. Jeho letouny křižovaly takřka celý svět a vždy se jednalo o poměrně moderní typy. Z původních 10 tisíc pasažérů přepravených v prvním roce se dostala až k hodnotě téměř 25 miliónů. Jen pro představu – České aerolinie přepravily v loňském roce zhruba 5,6 miliónu lidí.

Trocha historie

Italská letecká společnost Aerolinee Italiane Internazionali byla založena 16. září 1946. Její zahajovací let podnikl letoun Fiat G-12 Alcione o necelý rok později, 5. května 1947. Let směřoval z Turína přes Řím do Catanie. Mezinárodní tratě pak za další dva měsíce otevíral letoun Savoia Marchetti SM-95, pojmenovaný „Marco Polo“, který z Říma do Osla přepravil 38 norských námořníků. V březnu příštího roku došlo i na mezikontinetální dopravu. První trať z Milána přes Řím, Dakar, Natal, Rio de Janeiro, Sao Paulo až do argentinského Buenos Aires absolvoval stroj Lancastrian během šestatřiceti hodin.
První zásadní omlazení letadlové flotily přišlo koncem roku 1949, kdy společnost získala od amerických Pan American čtyři stroje Douglas DC-4. Zajímavostí je, že teprve následujícího roku byla nastálo zavedena funkce palubních průvodčích, které dostaly hned na počátku speciálně navržené a vyrobené uniformy.
Důležitým momentem v historii společnosti je 31. říjen 1957, kdy došlo k jejímu sloučení s konkurenčními aerolinkami LAI (Linee Aeree Italiane). Nová společnost nesla oficiální název Alitalia-Linee Aeree Italiane, v té době však již bylo zažité pouze jednoslovné označení. Ve jméně italského národního dopravce prví část „ali“ znamená křídla a „italia“ název země. Domovskou základnou společnosti se stalo letiště Řím-Ciampino.
Pozici národního dopravce potvrdila Alitalia v roce 1960, kdy se stala oficiálním přepravcem olympijských her v Římě. Ve stejném roce také převzala první proudové letouny DC-8 a Caravelle a počet cestujících poprvé přesáhl jeden milión. Hlavní základna se přesouvá na letiště Fiumicino, kde se v roce 1961 otvírá nové výcvikové středisko pro létající personál.
Množství ročně přepravených cestujících neustále stoupalo i v dalším období a již v roce 1965 přesáhlo tři milióny. Téhož roku jsou do služby zařazeny také první stroje DC-9/30, mimochodem první, na jejichž palubách se u Alitalie podávala teplá jídla. Přechod od vrtulových k proudovým typům vyvrcholil v roce 1969, kdy se Alitalia stala první evropskou společností provozující výhradně tuto kategorii letadel.
O rok později, 5. června 1970, uvedla společnost do pravidelné služby letem na lince z Říma do New Yorku také svůj první Boeing 747. Dalším novým typem, využívaným zejména k mezikontinentálním letům, se stal v roce 1973 třímotorový DC-10. Ve stejném roce zrušila Alitalia také dálkovou trať do japonského Tokia, vedoucí přes oblasti Sibiře.
V roce 1980 byla otevřena letecká škola Alghero a již o dva roky později překročil počet přepravených cestujících hodnotu 10 miliónů ročně. Omlazování flotily probíhalo také v první polovině osmdesátých let minulého století, kdy jsou do provozu zařazeny nové typy MD-80 a Airbus A-300/B4. Na počátku devadesátých let pak přichází nástupce strojů DC-10, vylepšený typ MD-11. V roce 1994 jej pak doplňují stroje Airbus A-321, díky nimž se začal zvyšovat počet středně dlouhých tratí.
V roce 1996 byla založena společnost Alitalia Team, zodpovědná za řízení přepravy na středních i dálkových tratích. O rok později vznikla také dceřiná společnost Alitalia Express, která se zaměřila na provoz na regionálních tratích. V červenci 2001 se Alitalia stala součástí aliance Skyteam, v níž jsou dnes ještě společnosti Nortwest, KLM, Air France, Continental, Delta Air Lines, Korean Air, AeroMexico, Aeroflot a české ČSA. V dalším roce pak přibyl do letadlového parku zatím nejmodernější typ – Boeing 777. V té době se však už začínala potýkat s vážnými finančními problémy.

Jediný rok v plusu

Alitalia prodělávala prakticky po celou dobu své existence, a to zejména kvůli problémům s pracovní silou, včetně osádek letadel, a kvůli následným politických zásahům, snažícím se o jejich vyřešení. Od založení společnosti v roce 1946 byl pouze v jediném roce, 1998, ohlášen zisk. Ten však byl způsoben státní pomocí ve výši 1,5 miliardy eur poskytnutou v témže roce vládou Romana Prodiho. V následujícím období však ztráty společnosti přesáhly částku 3,7 miliardy eur. V roce 2002 obdržela Alitalia další finanční injekci, a to 1,4 miliardy eur od vlády Silvia Berlusconiho. O dva roky později poskytl stejný premiér společnosti dalších 400 miliónů eur v rámci překlenovacího úvěru. Kapitál Alitalie byl navyšován i v roce 2005, a to částkou 1,6 miliardy eur, z nichž více než 500 miliónů představovaly dluhopisy vydané s příslibem, že se společnost v roce 2006 dostane do plusu. Místo toho ale skončila s další ztrátou ve výši 626 miliónů eur. Italská vláda a další organizace tak do ztrátové společnosti investovaly od roku 1998 téměř 5 miliard eur (cca 125 miliard korun).
Pochopitelně tyto problémy se dotkly také velké části zaměstnanců. Již v září roku 2004 oznámilo vedení společnosti, že nebude mít dostatek hotovosti na výplatu personálu. Ohlásilo také plán na propuštění 5000 zaměstnanců a rozdělení společnosti na dvě části – samotné aerolinky a pozemní divizi. Přehodnocována byla také spolupráce s Air France. Ve spolupráci s odborovými organizacemi se pak podařilo získat další vládní dotace. Problémy však byly v té době již natolik závažné, že italský regulátor akciového trhu Consob požadoval měsíční hlášení o finanční situaci.
Italská vláda ztratila možnost neustále dotovat ztrátové aerolinky až na základě zákazu Evropské unie, vydaného v roce 2006. A protože všechny ostatní pokusy o záchranu ztroskotaly, bylo rozhodnuto o snížení státního podílu a její privatizaci. Veřejně byl tento úmysl vyhlášen v lednu 2007 s tím, že případný zájemce měl odkoupit minimálně 30,1 %, měl zachovat domácí tratě i národní identitu společnosti a především pak udržet pracovní místa pro 18 000 zaměstnanců. Všichni potenciální zájemci však své nabídky do července 2007 stáhli a celý proces privatizace tak zkrachoval.
Další pokus o záchranu národního dopravce spočíval v jednání s jediným silným partnerem, jemuž italská vláda nabídla rovnou 49,9% podíl. Ze tří možností bylo nakonec v prosinci loňského roku vybráno konsorcium společností Air France a KLM. To letos v březnu nabídlo cenu 0,10 eura za jednu akcii, čímž by celkově za Alitalii zaplatilo částku 138 miliónů eur. Air France-KLM Group hodlaly zaplatit také 608 miliónů eur za směnitelné dluhopisy vydané Alitalií. Další 1 miliardu eur pak měl přinést prodej nových akcií Alitalie. Společnosti se zavázaly udržet národní identitu aerolinek, s tím, že by restrukturalizovaly síť jejích tratí včetně opuštění základny na letišti Milán-Malpensa. Do roku 2010 měla být zastavena i nákladní doprava. Součástí smlouvy uzavřené 28. března 2008 byla též podmínka, že odborové svazy budou souhlasit s propuštěním více než 1600 zaměstnanců letecké divize (567 pilotů, 594 palubních průvodčích, 121 zahraničních pracovníků a 398 příslušníků pozemního personálu). Ze 7600 zaměstnanců servisní organizace Alitalia Servizi však mělo práci u nového zaměstnavatele najít pouze 3200 lidí. Osud zbývajících tak byl velmi nejistý.

Klíčový problém: odbory

Zatímco představenstvo Alitalie a italská vláda s podmínkami souhlasily, odbory se postavily zásadně proti. Předseda jednoho z nejsilnějších odborových svazů CISL Raffaele Bonanni uvedl, že vláda jeho lidi posílá na jednání s Francouzi zcela nahé. Odborový svaz pilotů ANPAC sice obecně souhlasil s převzetím společnosti, ale nabídku Air France a KLM označil za nepřijatelnou. Nesouhlasil zejména s úmyslem ukončit nákladní leteckou přepravu. Společná jednání nakonec skončila pouhou hodinu před konečným termínem pro uzavření dohody, a to když francouzsko-nizozemský dopravce odmítl přistoupit na požadavky italských odborů. Oficiálně bylo stažení nabídky oznámeno 21. dubna 2008.
I přes tento výsledek se italská vláda nevzdává pokusů o záchranu nyní již beznadějně krachující společnosti. Během léta jí poskytla další finanční pomoc v řádu stovek miliónů eur, aby tak celkový kapitál aerolinek udržela nad minimální hodnotou stanovenou evropskými směrnicemi. Tento krok je pochopitelně v rozporu se zákazem EU, která stanovila, že další státní pomoc může Alitalia dostat až v roce 2011. V červnu letošního roku dokonce EU začala celou půjčku prošetřovat, neboť je velké podezření, že díky ní získala společnost neoprávněnou výhodu oproti své konkurenci. Pokud by se však Alitalia propadla pod stanovenou mez majetku, vážně by jí hrozilo přezkoumání a případně i odebrání provozní licence ze strany italských leteckých úřadů.
Alitalia nakonec v závěru letošního srpna požádala o ochranu před věřiteli, jakožto poslední pokus o odvrácení úplného krachu. V souladu s novým konkurzním zákonem, pozměněným speciálně kvůli aerolinkám, by měla být rozdělena na dvě části, z nich jedna by převzala veškeré dluhy a byla následně zlikvidována. Zbytek by se pak měl spojit s jinou italskou společností, Air One, který by převzal velkou část zaměstnanců, techniky i spojů. Bohužel i za této agonie si odborové svazy kladly takové požadavky, že zabránily vstupu dalších investorů. V polovině září došla situace tak daleko, že Alitalia oznámila nedostatek paliva pro zajištění všech svých pravidelných letů. Svou nabídku nakonec stáhlo celé konsorcium italských investorů CAI.
Ačkoliv vše spělo již k totálnímu bankrotu, v závěru září se přece jen začalo blýskat na „lepší“ časy. Hlavní odborový svaz pilotů nakonec přece jen přehodnotil své požadavky a dodatečně přistoupil na podmínky investorů sdružených v CAI. Nová, výrazně zeštíhlená Alitalia tak možná nakonec přece jen nezmizí ze světového nebe.

Related content

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.