Home / Sport / Prvky akrobatické sestavy Flying Bulls

Prvky akrobatické sestavy Flying Bulls

Rozsah rychlostí v sestavě: 100-120 km/h – vrchol souvratu, 250-280 km/h – ostatní prvky včetně zádových figur. Dosahovaná přetížení: +4,5 až –6 g.

Přemet (Loop)

Tak jako v sólové akrobacii je přemet v normální pozici letadel (kabiny letadel směřují dovnitř pomyslného kruhu) létaný v těsné sestavě box jakousi základní figurou a adept na místo v akrobatické formaci po jeho zvládnutí dostává, zrovna tak jako sólový akrobat, nesmírnou chuť do dalšího výcviku. Správně letěný přemet nepřekračuje kladné přetížení +2 až +3 g. Oproti tomu tlačený přemet (Invert Loop) letěný v téže sestavě box, ale v obrácené pozici letadel (tj. kabiny letadel směřují ven z pomyslného kruhu), patří k nejnáročnějším figurám skupinové akrobacie a zatím jej nikdo kromě této skupiny nelétá. Při této figuře dosahují letadla záporného přetížení –4 až –5 g.

Souvrat (Hammerhead)

Nádherná vertikální figura, při níž letadla stoupají v sestavě box kolmo vzhůru, na vrcholu následuje vertikální otáčka o 180° a let opět v kolmici k zemi. Tuto figuru ve skupině létá pouze Flying Bulls Aerobatics Team. Obtížnost spočívá zejména v rozdílných rychlostech letadel na levém a pravém křídle skupiny, kdy letadlo na vnitřní straně vertikálního oblouku letí těsně nad pádovou rychlostí a vnější letadlo naopak musí mít vyšší rychlost k udržení těsné sestavy. Na vrcholu souvratu, kdy dochází ke změně vertikálního směru letu o 180°, jsou letadla v prakticky nožovém letu křídlem kolmo k zemi.

Půlvýkrut na záda s tlačeným půlpřemetem

Je letěný v těsné skupině box. Při všech prvcích s výkrutem letadla na křídlech neletí osový výkrut, ale jakousi šroubovicí, jejíž pomyslnou osu tvoří let vedoucího skupiny a letadla na slotu. Obtížnost spočívá ve správné rychlosti otáčení a v přechodu z normálního letu do letu na zádech. Půlpřemet je letěný na záporném přetížení.

Štafle

Obtížnost spočívá v precizním a rychlém přechodu do figury, kdy jsou všechna čtyři letadla seřazena v jedné linii pod vedoucím letadlem skupiny. Vertikální rozteč mezi letadly (vrtule – trup, poloha vrtule je zhruba pod sedadlem pilota výše letícího letadla) se pohybuje okolo 2-3 m. Let musí být proveden s maximální přesností s ohledem na to, že letadla uvnitř „štaflí“ nemají příliš mnoho prostoru pro manévrování.

Zádové štafle

Letadla přecházejí z kladného půlpřemetu do polohy na zádech a opět do „štaflí“, tentokráte jsou ale letadla v poloze na zádech nad vedoucím letadlem skupiny. Jedna z nejobtížnějších figur, přechod letadel na křídlech (čísla 2 a 3) je velice náročný na přesnost. Letadla z levé a pravé strany se současně zasunou nad vedoucího, letadlo na slotu (číslo 4) vyjede nad celou sestavu, a to vše v poloze na zádech. Pilot v poloze na zádech se řídí jen polohou letadla pod sebou. Vzdálenost mezi letadly je stejná jako u kladných štaflí. Letadla uvnitř opět nemají příliš mnoho prostoru pro manévrování, žádný pilot nesmí udělat chybu.

Kladný a tlačený přemet

Těsná sestava letadel v boxu, po kladném přemetu následuje stoupání a na vrcholu přechod do tlačeného přemetu. Je to náročné na provedení kresby a udržení těsné skupiny, zejména pro letadlo na slotu, které se řídí pouze polohou letadel na křídlech před sebou. Celý tlačený přemet se záporným přetížením létá jenom tato skupina. V této kombinaci dosahují piloti přetížení až od +5 g do – 4,5 –5 g.

Překrut

Letadla v sestavě box provedou půlpřemet a v poloze na zádech při přechodu do klesání půlvýkrut pro přechod do normální polohy. Je to náročné zejména pro pravé křídlo, kdy po provedení půlpřemetu musí mít ještě dostatek energie pro provedení počátečního stoupání ve výkrutu a následné klesání tak, aby se ve skupině udržel. Oproti tomu levé křídlo má opačný problém – energie mu v klesavém letu v prakticky nožovém letu přebývá a nemá jak se odbrzdit. Na vedoucím letadle pak je najít vhodný kompromis, aby obě strany byly spokojené a oko diváka vidělo jen ladné přetáčení všech čtyř letadel. Při přetáčení musí být křídla všech letadel v jedné linii bez rozdílných náklonů. Tento problém mnohé skupiny řeší tím, že provedou půlvýkrut do normálního letu až po provedení půlpřemetu. Není to sice tak elegantní, ale je to podstatně jednodušší.

Sestava 2 plus 2 s půl-výkrutem, dvojité zrcadlo

Letadla v sestavě box, vedoucí letadlo a letadlo na slotu provádí půlvýkrut do polohy na zádech bez zvětšení rozestupu letadel na křídlech. Letadla na křídlech jsou v rozdílné – normální poloze. V této sestavě provedou všechna čtyři letadla ještě pomalý půlvýkrut a následný půlpřemet s přechodem do další figury – dvojitého zrcadla. Tato kombinace je novinkou, kterou skupina poprvé předvedla loni v listopadu na soutěži FAI World Grand Prix v Japonsku. Provedení je velmi náročné na přesnost zejména při půlvýkrutu v sestavě 2+2 a následném půlpřemetu.

Dvojité zrcadlo

Přechod do této figury se provádí na vrcholu půlpřemetu v sestavě 2+2, kdy slot a vedoucí skupiny zůstávají v poloze na zádech nad sebou a letadla na číslech se pod ně zasunou v normální poloze. Náročná je změna formace, kdy letadlo na slotu musí v poloze na zádech vystoupat nad vedoucí letadlo. Letadla na křídlech se zasunou v normální poloze z levé a pravé strany současně pod letadlo vedoucího skupiny.

Celý výkrut

Letadla v boxu provedou celý pomalý výkrut, což je velmi náročné na udržení správné rychlosti točení výkrutu a jeho celkové provedení. Půlpřemet jako vstup do dalšího prvku a rozdělení skupiny na dvě a dvě letadla. Vedoucí skupiny a pravé křídlo pokračují ve stoupání půlpřemetem a přeřazují se do zrcadlového letu.

Přemet v zrcadle

Jeden z nejnáročnějších prvků skupinové akrobacie vůbec. Letadlo (č. 2) provede na vrcholu půlpřemetu půlvýkrut a zasune se pod vedoucí letadlo, letící v poloze na zádech. Spolu pak provedou zrcadlový let v přemetu. Vzdálenost mezi letadly – směrovkami – je zhruba 1-1,5 m. Je to velmi náročné na přesné provedení bez jakýchkoliv prudkých změn směru, rychlosti točení a výchylek kormidel. Náročnost se obzvlášť projeví v podmínkách nárazového větru nebo turbulence. Tento prvek létá vedoucí skupiny Radka Máchová a pravé křídlo Miroslav Krejčí. Následuje vložené sólo létané Jiřím Vepřekem (č. 4) a zbývající letadla se mezitím připravují k další figuře.

Apache Roll

Dvě letadla v zrcadlovém letu jsou oblétávána dalším letadlem – těsné výkruty kolem letadel v zrcadlovém letu. Velice náročná figura s nutností přesného dodržení rychlosti letadel v zrcadle, rozsah rychlosti je plus mínus 5 km/h, vzhledem k optimální rychlosti k provedení prvku. Při vyšší rychlosti letadlo ve výkrutech nestíhá a při nižší se „trhá“ – odtržení proudnic a nebezpečí pádu do vývrtky.

Letadlo ve výkrutech létá na úrovni letadel v zrcadlovém letu, nikoliv za nimi, jak je často předváděno jinými skupinami. Prvek byl takto nazván v zahraničí – pro nás je to ryze česká „rolovačka“ nebo „motanice“. Výška letu 100-200 metrů nad zemí. Letadla v zrcadle – v letu na zádech Radka Máchová, letadlo v zrcadlovém letu Miroslav Krejčí, sudové výkruty kolem obou letadel (nikoli za nimi!) v zrcadlovém letu provádí s velkým „gustem“ Jiří Saller.

Rozchod s následnou „potkávačkou“

Po přemetu se změnou směru o 90° proti divákům následuje vějířovitý rozchod celé skupiny ve stoupání. Letadla na křídlech provádějí vstřícnou akrobacii s potkávačkou ve výkrutu před diváky. Výška letu 50-100 metrů nad zemí. Vstřícnou akrobacii a potkávačku letí Jiří Saller a Miroslav Krejčí.

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.