Home / Profily a testy / Osobnosti / Radoslava Máchová: Ani sedač, ani skákač

Radoslava Máchová: Ani sedač, ani skákač

Radoslava Máchová: Ani sedač, ani skákač

Na skupinové akrobacii je nejkrásnější souhra. Dá se přirovnat k smyčcovému kvartetu, říká vedoucí skupiny Radka Máchová.

Radko, jak vzpomínáte na začátky u Flying Bulls?

V roce 2001 mě oslovil manažer skupiny Martin Nepovím s nabídkou převzít pozici vedoucího skupiny. Byla to výzva, ale já jsem se musela znovu rozlétat na akrobatických letadlech až zpátky k té padesátce. Létala jsem sice kdysi v akrobatické reprezentaci, ale přece jenom, časový interval skoro dvaceti let a fakt, že létání v boxu je diametrálně odlišné od sólové akrobacie, mě, mírně řečeno, znejistěly. Zjistila jsem ale, že to jde, a na jaře roku 2002 jsme začali s Mírou Krejčím intenzivní trénink. Na podzim jsme pak měli již první vystoupení.

Jaký byl hlavní rozdíl od sólové akrobacie?

Je to úplně jiný způsob létání. V sólové akrobacii je hezké, když letadlo letí rovně, prudce přitáhne a je vidět ta energie, razance. Ve skupině musí být vše pomalé, plynulé. Musím naznačit pohyb a až potom začít přitahovat, aby mě ostatní stihli. Navíc jsem samozřejmě zodpovědná za rychlost a rozložení figur v prostoru, dodržení minimálních výšek a vůbec celou režii vystoupení. Každý z pilotů má vzhledem ke své pozici v sestavě úplně jinou práci. Přeženu-li to, já mám relativně největší klid, ale obě křídla (č. 2 a 3) a pilot na slotu (č. 4) musí kromě neustálého dodržování těsné formace taky hodně pracovat s rozpočtem rychlostí. Málokdo si to uvědomuje, ale například při souvratu, který letíme skupinově, je rozdíl v rychlostech letadel letících na křídlech obrovský. Vnitřní letadlo je na pádovce a vnější téměř na maximální rychlosti. U jiných manévrů, jako například u tlačeného přemetu, mi zase musí ostatní „slepě věřit“, protože zejména letadlu na slotu na chvíli zmizím, vidí ze mne jenom to ostruhové kolečko a to, jaký volím poloměr a v jaké výšce, je v tu chvíli jen na mně.

A jak probíhá váš trénink?

Vzhledem k pracovnímu vytížení prakticky všech členů si musíme tréninky poměrně dopředu plánovat. Létáme povětšinou v Jaroměři, kde už si na nás zvykli. A pak samozřejmě před vystoupením v místě konání. Při trénincích doma se snažíme odletět maximálně dvě celé sestavy a případně nácvik nového prvku. Přeci jenom je tenhle koníček fyzicky dost náročný. Při trénování doma je to hlavně o udržení a doladění formy, krátká létání před vystoupeními nám pomáhají zorientovat se v daném prostoru, odhadnout možné překážky a v neposlední řadě uvědomit si, jak nás nejlépe uvidí diváci. Těch limitů je, jak vidíte, hodně, i když samozřejmě v místech, kde už jsme létali, je to pokaždé o něco snazší.

Nejčerstvějším přírůstkem ve vaší skupině je Jiří Vepřek, který s vámi úspěšně odlétal už minulou sezónu. Jak se vlastně hledá náhradník do Flying Bulls?

Musím říct, že těžko. Samozřejmě že takový adept musí být vynikající pilot, ale ještě důležitější je, abychom byli „slétaní“ po lidské a morální stránce. Možná to zní jako klišé, ale tenhle morální princip je asi opravdu velmi podstatný. Zkrátka všichni musíme alespoň po dobu vystoupení operovat něčím jako společnou mravenčí inteligencí. Mohu a musím potvrdit, že v současné sestavě si není na co stěžovat.

Používáte při vystoupeních kamery a vůbec přenosovou techniku?

Vybavení našich letadel kamerami a následné přenosy toho, co se s námi ve vzduchu děje, zajišťují většinou pořadatelé. Bohužel žádné záznamy nemám. Samozřejmě že se hodláme vybavit i vlastními kamerami v kokpitu, zatím jsme ale ve zkušební fázi. Například při první zkoušce s rybím okem za uchem jsem během nepředpokládaného čekání na start natočila asi půlhodinový záběr na palubní desku, občas se tam mihne moje ruka, a pak došla páska…
Připomíná mi to ale, abych vzpomněla dneska už naprosto nepostradatelného pomocníka, a to kameramana, který točí naší sestavu ze země, tedy z pohledu diváků. Bez vyhodnocování videozáznamu bychom asi nebyli schopni některé chyby nebo časování figur odhalit a napravit. Většinou je kameramanem jeden náš velmi dobrý kamarád, nebo při tréninku občas zmermomocním syna.

Co je vaším nejoblíbenějším obratem?

Celá ta sestava, když se povede, tak z toho máme všichni parádní pocit – je to pěkný, povedlo se to! Já to přirovnávám ke kvartetu, každý si hraje ten svůj part, jednotlivě to nestojí za nic, ale když hrají všichni dohromady, je to paráda. Moje máma tohle hrávala, tak říkala, že to ani není tolik pro posluchače, ale pro muzikanty, ta souhra, ta je úžasná. Takže těžko říct, co mám nejraději, ale přemet o devadesát se mi hodně líbí.

A co třeba rolovačka?

To je prvek, který je velmi hezký, a Sally (Jirka Saller), který má tento prvek velmi rád, nás obkružuje stále blíž a blíž oproti tomu, když jsem s ním začínala. Při tomto prvku musím držet rychlost striktně danou od 160 km/h do 165 km/h. Záleží to samozřejmě na větru, teplotě vzduchu. Občas je lepší k udržení rychlosti začít trochu stoupat nebo klesat než si hrát s plynem.

Vím, že jste absolvovali několik vystoupení na Arabském poloostrově. Jaké to bylo?

Po překročení hranice Saúdské Arábie na mě jako na ženu padne stres, protože cítíte, že ztrácíte veškerou svou identitu, svoji osobní svobodu, nemáte právo na rozhodování, nemáte nic, jste nula. Ženy jsou v Saúdské Arábii chované jako krásní bílí koně, s perfektní výstrojí, ale bez jakýchkoliv práv. Je to tam velmi striktní, ráno jsem si na snídani v hotelu chtěla sednout ke stolu a číšník mě vyhnal, že mám sedět v rohu, a dal kolem mě zástěnu, abych nebyla vidět.
V roce 2005 jsem tam oficiálně ani nebyla. Na tiskové konference chodil místo mne náš technik. Nechtěli mě pouštět na briefing. Vystoupení se létalo vedle paláce korunního prince a u vojenské základny, takže tam nelze nic překročit, přeletět, jinak vás snad zastřelí. Já tam na ten briefing nemohla, přitom rozhoduju kam poletíme. Naštěstí mě tam nakonec díky veliteli základny pustili, ale když jsem se na něco zeptala, nebylo mi odpovězeno, ale odpověděli mým kolegům. Nakonec ale, když všechno vypadalo, že pár nejvyšších šejků bude spokojených, přišel za mnou ten člověk, co mi neodpovídal na dotazy, podal mi ruku a řekl něco ve smyslu: „Nashledanou, pane.“ Tak jsem mu odpověděla: „Ne pane, madam!“ Tak se mi trochu pak tak trochu ulevilo… V roce 2006 už to bylo ale lepší. Dokonce jsem měla vystoupení v televizi, v kombinéze, bez pokrývky hlavy. Takže tam byl obrovský pokrok. Ale to je jen v SA, ostatní arabské země, které jsme také navštívili, jsou mnohem pokrokovější a liberálnější. A pobyt v nich je i pro mne příjemný a milý.

Zajímavé je, že jste na Arabský poloostrov letěli po vlastní ose…

K tomu nás donutila časová tíseň, jinak bychom letadla rozebrali a poslali v kontejnerech. Ale cesta kontejnerem trvá tři měsíce a problém byl v tom, že naše letadla byla v generálce. Startovali jsme z uválcovaného sněhu z Jaroměře do Pardubic, kde bylo mínus čtrnáct,
a odtud druhý den přes Bělehrad do Soluně, kde bylo sedmnáct nad nulou. Další den přes Kos na Kypr. Čtvrtý den přes moře do Egypta a dále do Jordánska. Tam to bylo teda na hranice doletu a řídící nás ještě prodlužoval po letových cestách, protože tam létání VFR téměř neznají, tak jsme ho museli neposlechnout a letěli přímo. Pak do Hejlu, kde jsme tankovali z letadel do letadel, a dále do Rijádu, kde jsme museli přespat. Ale to už byl zase problém, protože samotnou ženu nechtěli nikde ubytovat.
A dál potom do Bahrajnu, Abú Dhabí, Kuvajtu, Kataru, Rijádu a Jeddah, jordánský Ammán a přes Kypr, Tunis a Alžír do Španělska a po téměř pěti měsících domů. S námi letěla ještě jedna doprovodná Cessna 210, sloužící jako transportní a tankovací letadlo na letištích v poušti, kde nebylo k dispozici požadované palivo. Někdy to bylo opravdu dobrodružné.

A jak jste snášeli přelet přes moře? Do Egypta je to nad vodou pěkný kus cesty…

Ono vás to po dvou hodinách letu nad mořem přestane zajímat. A jen si hlídáte polohy případných lodí a rybářských bárek, a i taková vrtná plošina není k zahození. Akorát si říkáte, kdyby něco, sedat nebo skákat. A pak jsme jen diskutovali, kdo z nás je sedač a kdo skákač…

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.