Home / Profily a testy / Letouny / Z-326 Trener master

Z-326 Trener master

Z-326 Trener master

Chceme vám představit jeden stroj z dlouhé řady verzí letounů Trenér. Původně tento dvoumístný školní letoun zkonstruoval ing. Karel Tomáš pro soutěž vypsanou MNO v roce 1946 na elementární školní letoun, schopný všech obratů vyšší pilotáže i školení v letu podle přístrojů.

Vyroben byl v Moravanu Otrokovice n. p. roku 1960 v bloku deseti letadel objednaných ministerstvem národní obrany. Po více než 3000 letových hodinách přibyl v roce 1998 do sbírek Leteckého muzea Vojenského historického ústavu. Pod jeho hlavičkou byl provozován jako létající exponát. Po nehodě v roce 2006 to vypadalo, že OK-OTE se na oblohu již nepodívá. Prošel však generální opravou a od 23. května 2008 opět létá nad našimi hlavami.

Předchůdci Z-326

Vývoj Trenérů odstartoval typ Z-26. Původně tento dvoumístný školní letoun zkonstruoval Ing. Karel Tomáš pro soutěž (vypsanou MNO v roce 1946) na elementární školní letoun, schopný všech obratů vyšší pilotáže i školení v letu podle přístrojů. Prototyp vzlétl v září 1947. Původní Z-26 měl příhradovou konstrukci trupu potaženou plátnem a celodřevěné křídlo a ocasní plochy. V letech 1949-50 bylo postaveno 163 sériových Z-26, jejichž vojenské označení znělo C-5. Zlín Z-126 Trenér 2 vznikl dalším vývojem ze Z-26. Odlišoval se celokovovým křídlem a jinak řešenými ocasními plochami. Nový Trenér byl zalétán 8. října 1953. Po úspěšných zkouškách se začal v roce 1954 vyrábět sériově. Za dva roky vzniklo 169 strojů, z nichž 32 šlo na export. Podstatnou část produkce, 122 kusů, odebralo ministerstvo národní obrany, které Trenéry používalo pod označením C-105 k výcviku nových pilotů a v 60. letech je pak předávalo Aeroklubům Svazarmu.

 O Z-126 byl zájem rovněž v zahraničí a do své výzbroje je zařadilo i rakouské vojenské letectvo. Další byly exportovány do Austrálie, Belgie, Číny, Finska, Indonésie, Jemenu, Kanady, NDR a Spolkové republiky Německo.
 V polovině 50. let zvítězila myšlenka osadit úspěšnou konstrukci Trenéra výkonnějším motorem Walter Minor 6-III o výkonu 160 hp (118 kW). Původně se mělo jednat o odlehčený jednomístný speciál, určený pouze pro vlekání větroňů. Jeho vlastnosti však byly tak vynikající, že záhy vznikla i verze dvoumístná, označovaná Z-226 T, pro komplexní výcvik pilota, včetně neomezené akrobacie. Letoun měl neobyčejný mezinárodní úspěch a vyrobilo se na 280 sériových kusů, většinou pro export. Několik letadel používala i naše armáda pod označením C-205. Proto se i dnes populárním vlečným letadlům Z-226 v našich aeroklubech neřekne jinak než „dvěstěpětka“. Výborné vlastnosti Z-226 vedly k vytvoření jeho speciální akrobatické jednomístné verze Z-226 A. Tento stroj má pouze jednomístnou kabinu, vytvořenou na místě zadního pilotního prostoru. Motor zůstal stejný. Letoun vznikl v roce 1956 a odpovídal i britským předpisům pro provozní namáhání. Náš pilot V. Krista zvítězil na Akrobatu v Lockheed Trophy v roce 1957. O tři roky později, v roce 1960, na něm piloti J. Bláha a F. Skácelík obsadili 2. a 3. místo na mistrovství světa v letecké akrobacii. Po úspěšné reprezentaci přišly rovněž další obchodní úspěchy.

Z-326

Letoun Z-326 Trenér Master vzlétl poprvé v létě roku 1957, kdy byl dokončen první prototyp nové verze slavného Trenéra. Ta se od předešlých konstrukcí lišila hlavně zatahovacím hlavním podvozkem, ale byla zde i řada dalších změn. Zlepšilo se vybavení kabiny, její zasklení, hlavní pilotní prostor se nacházel vpředu.

 Letoun byl schopen akrobacie při plném obsazení a umožňoval nacvičovat také prvky vyšší pilotáže. Poháněl jej invertní řadový vzduchem chlazený motor Walter 6-III o výkonu 160 hp (118 kW) s dřevěnou dvoulistou vrtulí. Je zajímavé, že verze Z-326 se postavilo z celé rodiny Trenérů vůbec nejvíce, a to 420 kusů. Převážná část produkce ale šla na export, hlavně do SSSR. Velké počty strojů převzaly Kuba a Francie, menší série se vyvezly do států po celém světě. Typ Z-326 byl u nás poměrně vzácný díky tomu, že domácí odběr činil pouhých dvanáct kusů. Z tohoto počtu bylo deset strojů převzato MNO a používáno k vojenskému výcviku pod označením C-305 (cvičný letoun, třetí verze původní konstrukce č. 5). Tyto letouny byly později téměř všechny převedeny aeroklubům Svazarmu a dostaly civilní imatrikulace. Následující řádky jsou pak popisem osudů jednoho z nich.

OK-OTE

V pátek dne 23. května jsme si z otrokovické firmy ing. Milana Jančáře přivezli čerstvě renovovaný letoun Zlín Z-326 M „Trener Master“ OK-OTE výrobního čísla 610. K tomuto původně vojenskému cvičnému letounu se pojí poměrně zajímavá historie naplněná létáním. Byl vyroben v Moravanu Otrokovice n. p. roku 1960 v bloku deseti letadel objednaných ministerstvem národní obrany, prý snad pro základní výcvik pilotů indonéského letectva. Potom dále sloužil u našeho vojenského letectva, mimo jiné (dle pamětníků) také v Trenčíně. První generální opravu prodělal v září 1963, ale soudě podle náletu v deníku sesterského letadla v. č. 572 příliš nelétal. O tom svědčí i záznam o druhé GO 27. března 1972, kdy měl nalétáno pouhých 178 hodin a 43 minut. Po této opravě byl stroj převeden Aeroklubu Svazarmu, 29. 9. 1972 mu bylo vydáno civilní Osvědčení o letové způsobilosti č. 3666 a byl imatrikulován jako OK-OTE. Následovalo intenzivní využívání letounu v našich aeroklubech, takže když se v rámci třetí GO přestavoval na verzi Z-326 M, měl již nalétáno 1021 h a 51 min. Úprava spočívala v zástavbě nového motoru Avia M-137 A a dřevěné dvoulisté vrtule Z 42.6413, včetně změny příslušných instalací. Pilotní sedadlo zůstávalo nadále vpředu a interiér byl zachován. Podobnou úpravou postupně prošla většina aeroklubových Trenérů Z-226 a Z-326. V té době stroj létal hlavně u Středočeského krajského aeroklubu Svazarmu a objevoval se často na pražské Točné. Čtvrtá GO byla provedena 21. 1. 1985 a letoun i nadále zůstal v kategorii Normální. Byl na něm prováděn intenzivní výcvik, takže při páté GO 2. 6. 1991 měl již nalétáno 3020 hodin a 15 minut. Do sbírek Leteckého muzea Vojenského historického ústavu se letoun dostal na konci roku 1998, když předtím létal v aeroklubu Jičín. Protože mu zbývalo do konce životnosti necelých 400 hodin, dohodlo se, že bude dočasně zapůjčen AK Zbraslavice, který uhradí náklady na použitelný motor, přístroje, radiostanici a obnovení OLZ. Poté se plánovalo stroj přestavět zpátky na verzi Z-326 zástavbou motoru Walter 6-III, původních motorových krytů a speciálního vojenského vybavení. Takto upravený letoun však měl být již pouze statickým exponátem Leteckého muzea ve Kbelích. Na počátku svého působení v AK Zbraslavice měl OK-OTE nalétáno již 3630 hodin a byl v původním svazarmovském zbarvení, tj. v kombinaci červené, černé a bílé barvy.

 Ve zbraslavickém aeroklubu se stroj užíval ke kondičnímu létání sportovních letců a příležitostně k vlekání. V té době byl také každoročně předváděn na různých leteckých show po celé republice. Jeho provoz byl tak úspěšný a úsporný, že došlo k několika prodloužením letového rezursu nad původně určený limit.
 Zlom ve stávající kariéře letounu však nastal dne 22. září 2006, kdy po nezvládnutí techniky pilotáže došlo při startu k přejetí dráhy ve Zbraslavicích a vyběhnutí stroje do pole. Byl poškozen trup a podvozek a vyvstala otázka dalšího osudu letadla. Zvažovala se jeho oprava do podoby statického exponátu podle původních návrhů, nebo jeho opětné uvedení do provozu, ovšem za předpokladu provedení celé generální opravy, v pořadí již šesté. Vyhrála druhá varianta, sice finančně náročnější, ale umožňující zachovat letoun v prvotřídní kondici. Po dohodě vedení VHÚ s ing. Jančářem byla vybrána podoba letounu tak, jak létal v době svého vzniku u ČsLA. Motor zůstal zachován M-137 A a vrtule nadále dřevěná pevná. Během roku 2007 předvedli pracovníci ZLÍN-AVION SERVICE v Otrokovicích pravé divy při rovnání geometrie celého letadla. S ohledem na metalický lak byly vyměněny některé již dříve opravované kryty trupu za nové, s bezvadným povrchem. Historická a dnes již nevyhovující radiostanice byla též nahrazena novou, typu Bendix/King KY 96 A. Poté následovala již klasická generální oprava podle podmínek vydaných Úřadem pro civilní letectví a finální nástřik metalické barvy a dalších doplňků v souladu s výkresovou dokumentací původního výrobce, odpovídající roku výrobu letounu – 1960. Letoun má nyní velice efektní zbarvení a váží o šest kilogramů méně než před GO.
 Počátkem května došlo ke kontrolním záletům po opravě, které provedl ing. Richard Ponížil, a následoval zálet a imatrikulace pracovníky ÚCL. Všichni zúčastnění potvrdili výborné vlastnosti stroje, který nyní létá jako nový, ačkoliv má za sebou již více než 4584 letových hodin. Doufáme, že jej v nové podobě budeme moci předvést i širší veřejnosti, aby ocenila umění našich pracovníků v leteckém průmyslu.

Pilotní prostor

Pohledy do obou nově zrenovovaných interiérů letounu Z-326 M OK-OTE. Je vidět, že od doby jeho služby ve vojenském letectvu se toho příliš nezměnilo.
 Přední (hlavní) pilotní prostor má pouze nainstalovanou jinou radiostanici, přidané hodiny a přemístěný volt-ampérmetr. V kabině jinak zůstaly zachovány všechny ovladače a osvětlení pro noční létání.

Z-326-redni_large

Z-326-přední pilotní prostor

Zadní pilotní prostor je vybaven poněkud jednodušeji. Především chybí přepínač ovládání podvozku. Jeho nouzové vysunutí je však možné i z tohoto pilotního sedadla. Výhled z přední kabiny je opravdu nádherný, pouze jej mírně ruší „UFO“ lampa pro noční létání.

Picture-2_large-1

Z-326-zadní pilotní prostor

Technický popis letounu Z-326 M

Letoun Z-326 M je jednomotorový, dvoumístný, samonosný dolnoplošník se zatažitelným hlavním podvozkem, určený pro základní i pokračovací výcvik a leteckou turistiku. Původně letoun umožňoval rovněž výcvik v plné akrobacii v rozmezí násobků +6, -3 g. Trup tvoří svařovaná prutovina z ocelových trubek, krytá karoserií z duralových plechů a plátna. Pilotní sedadla jsou v tandemovém uspořádání, hlavní pilotní sedadlo se nachází vpředu. Kryt kabiny je dvoudílný s pevným štítkem a vzad odsunutelnou hlavní částí. Jeho rámování je oproti předchozím verzím Trenérů zjednodušeno. Kabiny jsou plně vybaveny pro výcvik a v původním provedení umožňovaly i létání v noci. Celokovové křídlo nese kromě hlavních palivových nádrží po 45 litrech a křidélek také mechanické vztlakové klapky. Přistávací zařízení tvoří zasouvatelný hlavní podvozek, uchycený do trupové prutoviny, a pevné, řiditelné ostruhové kolo. Ocasní plochy mají klasické uspořádání, kormidla jsou potažena plátnem. Pohon letounu tvoří invertní, řadový, vzduchem chlazený šestiválec M-137 A o maximálním vzletovém výkonu 180 koní (132 kW) při 2750 ot/min. Ten dává ještě při cestovních otáčkách 2580 ot/min pěkných 140 hp. Motor roztáčí pevnou dřevěnou dvoulistou vrtuli Moravan, cestovní Z 42.6411 nebo vlečnou Z 42.6413.

Picture-3_large

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.