Tuto sportovní činnost tehdy podporovalo jak vojenské letectvo, tak především Svaz československých pilotů a Čs. aviatický klub. Ten byl začátkem 20. let přeměněn v Aeroklub republiky Československé (ARČS) a k němu se následně připojily další „regionální“ aerokluby. Podporu vývoji a výrobě sportovních letadel v té době věnoval i prezident T. G. Masaryk, který například finančně ocenil konstrukci malého letadla Avia BH-1exp. inženýrů P. Beneše a M. Hajna. Ve 20. letech pak působil Masarykův letecký fond, který byl v roce 1926 přeměněn v Masarykovu leteckou ligu, jež si vytkla za cíl pečovat o rozvoj lidového letectví, tedy zejména leteckého modelářství a plachtění. Na konci prvního desetiletí republiky tak u nás působily dvě hlavní sportovní letecké korporace, ARČS a MLL, jejichž piloti brzy proslavili naše letadla i v zahraničí. K nim se pak přiřadili i němečtí letci sdružení ve Verband Deutscher Flieger in der ČSR, kteří se věnovali zejména plachtění.

Za prvními úspěchy stála Avia

Z letadel se tehdy ve sportu významně prosadily velmi moderní dolnoplošníky továrny Avia. Již v roce 1923 zvítězil amatérský pilot JUDr. Zdeněk Lhota na letadle Avia BH-5 v soutěži o cenu belgického krále a cenu belgického aeroklubu. Rok nato vybojoval prvenství s letadlem Avia BH-10 v Rychlostním závodu o cenu prezidenta republiky a s letadly BH-10 a BH-11 také zvládl mnoho dálkových letů po celé Evropě.
Výtečně si ale vedli i další letci. Například v roce 1925 zvítězil v tehdy velmi sledovaném závodě Coppa d´Italia československý pilot Karel Fritsch na Avii BH-11E a v roce 1926 vybojovala první místo ve stejném závodě posádka V. Bican a Ing. O. F. Kinský s Avií BH-11C.
Světové pověsti malých Avií rovněž pomohl pozoruhodnou leteckou akrobacií i vojenský letec František Malkovský, který získal jméno nejen na domácích letištích, ale také například ve Švýcarsku, kde v roce 1928 úspěšně vystoupil s Avií BH-11.

Dvacátá léta byla obdobím velkého rozvoje československého letectví. Naše tehdejší postavení v mezinárodním leteckém dění dobře dokumentuje i návrh na zavedení rekordů lehkých sportovních letadel, rozdělených do kategorií podle hmotností, přednesený v roce 1923 zástupci československého aeroklubu při jednání Mezinárodní letecké federace (FAI). Návrh byl po nějaké době přijat a podnítil růst výkonů i technický vývoj v této oblasti aviatiky. Do tabulek světových rekordů začaly přibývat záznamy o mimořádných letech, z nichž mnohé byly dosaženy na československých letadlech.
A pak přišla 30. léta, jejichž úvod poznamenala hospodářská krize, která postihla i československé letectví. Obrat nastal, když za našimi západními hranicemi zavládl nacismus a bylo zřejmé, že bude nutné posílit obranu republiky, včetně letectva. V polovině 30. let se proto k již renomovaným firmám Letov, Avia a Aero přidali noví výrobci, kteří se soustřeďovali na cvičná a sportovní letadla. Cílem nového rozvoje sportovního létání bylo nejen heslo, že „Vzduch je naše moře“, ale především splnění programu „1000 pilotů republice“. Pozornost byla značně zaměřena na pilotní výuku, jíž sloužila jak starší letadla poskytnutá armádou, tak hlavně letadla nová, k nimž patřily populární typy jako Praga E-114 Air Baby, Zlin Z-XII nebo řada výtečných letadel firmy Beneš-Mráz z Chocně a také letadla továrny Tatra. Kromě školního a kondičního létání umožnily tyto stroje mnoho vynikajících výkonů a světových rekordů.
Zároveň nastal i nový rozvoj bezmotorového létání. Vznikly pokročilé konstrukce větroňů, na Rané u Loun a na Straníku se konaly plachtařské soutěže a naši přední plachtaři, V. Šilhan, F. Pitrman, Ing. Chlup, Prachař
a Stejskal, se účastnili i prvního neoficiálního mistrovství světa v Německu na Wasserkuppe v roce 1937.
Konaly se také první ukázkové seskoky na padácích. V roce 1930 například předvedla před diváky při plzeňském leteckém mítinku již svůj druhý seskok s padákem pilotka tamního aeroklubu Marie Krupičková. Letci začali používat spolehlivé záchranné padáky firmy PAK z Prahy-Holešovic, s nimiž uskutečnili předváděcí seskoky prap. Vrecl a letec Ludvík Pavlovský, který dokonce zvládl výškový seskok z paluby letounu Letov Š-528 po vystoupání do 8705 m.
Na leteckém dni ve Kbelích v roce 1936 pak dobrovolníci vojenského letectva předvedli i první hromadný seskok z bombardérů Avia F-IX.

Z letců se stala elita

Vraťme se ale k letadlům. Příkladem spolehlivosti nových sportovních typů byla účast československých pilotů na letounech Z-XII s motory Persy II a Be-51 s motorem Walter Minor 4 na soutěži egyptského aeroklubu v letu nad oázami v roce 1937. Naše lehká letadla si tam velmi dobře vedla v konkurenci mnohem těžších strojů. V květnu 1938 se vydala dvojice Ján Ambruš a Vojtěch Matěna s letadlem Tatra T-101 k nonstop letu z Prahy do Chartúmu. Vzdálenost 4340 km zvládla rekordní rychlostí přes 165 km/h a i s cestou zpět ulétla trať dlouhou přes 12 000 km. V témže roce se pak také výrazně uplatnily choceňské letouny Be-50, Be-555 Super Bibi i Tatra T-201 v závodu turistických letadel kolem Malé dohody. Výkonů hodných zaznamenání dosáhli tehdy českoslovenští letci velmi mnoho, ale pro posílení národního sebevědomí měly mimořádný význam zvláště mezinárodní úspěchy československých vojenských leteckých akrobatů s letadly řady Avia B-122.

Od roku 1934, kdy se představili piloti František Novák a Jan Ambruš s Aviemi B-122 na světové soutěži ve Vincennes u Paříže, rychle rostla úroveň akrobatických vystoupení a přibývalo významných ocenění. Například v Bukurešti přesvědčivě zvítězila akrobatická trojka ve složení F. Novák, P. Široký a J. Hubáček a mimořádně významná byla též účast československých letců na XI. letní olympiádě v Berlíně v roce 1936, na níž Petr Široký vybojoval stříbrnou a František Novák bronzovou olympijskou medaili. Kvality letadel Avia a jejich pilotů pak vedly k pozváním na letecká vystoupení v mnoha zemích Evropy. Doma, na letišti v Praze-Kbelích, vystupovala dokonce již zmíněná akrobatická trojka s letadly Avia B-122 spojenými gumovými lany. V roce 1937 se českoslovenští piloti zúčastnili v Evropě ostře sledovaného leteckého mítinku v Curychu, kde s letadly Avia B-122 zvítězila jejich sedmičlenná skupina a kde v jednotlivcích vybojovali první tři místa piloti F. Novák, P. Široký a F. Výborný.

Kromě toho F. Novák získal prvenství i v kategorii letadel s motory do dvaceti litrů objemu. K souhrnnému hodnocení bylo třeba navíc připočíst i vynikající umístění našich stíhacích letců na letadlech Avia B-534. V období, jež těsně předcházelo mnichovské události a okupaci, tak českoslovenští letci potvrdili svoji připravenost k obraně. Přes tisíc Čechoslováků se potom zúčastnilo bojů v letadlech spojeneckých letectev. Bez předcházející kvalitní výuky doma, v aeroklubech a skupinách MLL by jejich počet byl stěží tak vysoký. Nesmíme však zapomenout ani na jejich oběti. Přes pět set z nich položilo svůj život za obnovu republiky a k nim je třeba též připočíst oběti z řad domácích letců, kteří se nesmířili s okupací a s tím, že jim nacisté vzali letadla a zakázali létat. Za všechny účastníky domácího odboje lze připomenout pilota Rudolfa Dalekého nebo konstruktéra a pilota Jaroslava Lonka.