Home / Profily a testy / Historie & Retro / Mnoho podob leteckého sportu

Mnoho podob leteckého sportu

Mnoho podob leteckého sportu

Velké změny v našem sportovním létání přinesl rok 1990, kdy vedle Aeroklubu Československé republiky vznikla také nová Letecká amatérská asociace. Postupný vývoj, který záhy ovlivnilo i rozdělení státu, určil charakter a zaměření obou těchto leteckých organizací.

Jednotlivé kluby Aeroklubu ČR (AeČR) se dnes starají o plachtění, létání na motorových letadlech a parašutismus. LAA ČR, opírající se o individuální členství, má na starost rozvoj létání na sportovních létajících zařízeních (SLZ), přesněji na padákových kluzácích (paragliding) a závěsných kluzácích (rogala), a létání na motorových padákových kluzácích a na ultralehkých letadlech (na klasických plošnících i na motorových rogalech). Kromě AeČR a LAA ČR pak u nás ještě samostatně působí Svaz balónového létání a Svaz leteckých modelářů.
Na sportovních letištích a nových plochách pro vzlety a přistání SLZ začalo od 90. let létat mnoho nových nadšenců, z nichž někteří se postupně vypracovali v úspěšné reprezentanty, nebo rozšířili počty leteckých instruktorů ve střediscích pilotního výcviku.
Zároveň ve světě i u nás přibývalo mnoho nových sportovních leteckých disciplín a soutěží, které poskytly další příležitosti ke sportovním výkonům.

 

 

Sběr úspěchů pokračuje

 

Picture-10_medium

Hned v roce 1991 se mimořádně uvedl rogalista Tomáš Suchánek, který v početné konkurenci vybojoval na světové soutěži v Brazílii titul mistra světa v závěsném létání. Že jeho vítězství nebylo náhodné a že je výrazným talentem, prokázal pak i v letech 1993 a 1995, když získal ještě dva tituly mistra světa, k nimž přidal zlato z mistrovství Evropy v roce 1994 i řadu dalších vítězství, například na MS v ultralehkém létání, kde vybojoval první místo v kategorii jednomístných motorových závěsných kluzáků. Později, v prosinci roku 2000, překonal v Austrálii několik světových rekordů na rogale a zhruba měsíc nato, rovněž u protinožců, již reprezentoval Českou republiku na klasickém větroni při 1. MS kluzáků klubové třídy. Získal bronzovou medaili a pomohl našemu družstvu k dobrému čtvrtému místu. Na druhém mistrovství světa klubové třídy v roce 2002 už vylétal prvenství a hned za ním, jako druhý, skončil Pavel Loužecký. K oblíbeným a také úspěšným sportovním odvětvím u nás trvale patří bezmotorové létání. Nejlepší z několika tisíc plachtařů soutěží svými výkony v celoroční plachtařské soutěži a dále také pokračuje i tradice mistrovství republiky. Mezi těmi, kteří se od 80. let medailově prosadili v mezinárodní konkurenci, jsou například P. Krejčiřík, A. Netušilová, M. Dedera, L. Kuthanová, J. Štěpánek, M. Kyzivátová, P. Koutný, J. Vepřeková nebo mnohonásobná světová rekordmanka H. Zejdová.

Picture-9_medium

Z mnoha medailových umístění lze připomenout vítězství Petra Krejčiříka ve třídě větroňů s osmnáctimetrovým křídlem a vítězství Tomáše Suchánka ve standardní kategorii na 11. mistrovství Evropy. Minulý rok pak přivezli plachtaři tři stříbrné medaile – z mistrovství světa klubové třídy, na němž byl druhý Roman Mraček a mezi juniory Miloslav Cink, a také z mistrovství světa žen, na němž uspěla Jana Vepřeková, soutěžící ve třídě standardní.

 

 

S různými padáky

 

Bez motoru létají rovněž piloti jedné z nejmladších leteckých odborností – paraglidingu. Začínali koncem 80. let a úroveň jejich létání se postupně zvyšovala díky střediskům pilotního výcviku LAA ČR. Nejlepší z paraglidistů se zúčastňují celoroční pohárové soutěže a létají i na mnoha mezinárodních akcích, což jim přináší dostatek zkušeností a umožňuje rychlejší vzestup úrovně sportovních výkonů. V současnosti patří čeští piloti paraglidingu ke světové špičce, což potvrzují i v soutěžích Světového poháru. Minulý rok vybojovali David Ohlídal, Tomáš Brauner a František Pavloušek v podmínkách velmi početné mezinárodní konkurence titul mistrů světa v družstvech a zlatou medaili získala i nejlepší česká pilotka a světová rekordmanka v tomto sportu, Petra Slívová. Přitom si také výtečně vedou paraglidisté soutěžící v nové disciplíně, kterou je přesnost přistání. Na MS v Litvě v roce 2007 převzali stříbrné medaile v družstvech a nejlepší z nich, Kamil Konečný, obsadil páté místo.
Důležité také je, že výsledky českého paraglidingu přímo souvisejí s výrobou padákových kluzáků, která u nás během zhruba dvaceti let prošla značným rozvojem. Nyní na českých padákových křídlech létá nejenom většina našich, ale rovněž velmi mnoho zahraničních sportovců.
Padáková křídla jsou využívána také v motorovém paraglidingu. Přidáním pohonné jednotky k padákovým kluzákům se totiž vyvinula samostatná sportovní letecká odbornost, jež má dvě kategorie, lišící se umístěním motoru. Buď je umístěn i s vrtulí v krosně na zádech pilota, který ke vzletu a přistání využívá rozběhu, nebo na tříkolce, na níž pilot sedí. Soutěže motorových padákových kluzáků probíhají nejen po navigačních tratích, ale soupeří se v nich také o co nejdelší let s určeným množstvím paliva anebo ve slalomu, při němž piloti létají kolem vyznačených bodů nízko nad zemí. Piloty motorového paraglidingu lze při klidném počasí spatřit nad mnoha místy naší republiky a v soutěžích patří již řadu let k nejlepším na světě. Například v roce 2007 vybojovali na mistrovství světa stříbrnou medaili v tříkolkách
a Michaela Machartová získala ve stejné kategorii medaili bronzovou. Parašutismus se po roce 1990 dále rozvíjí v aeroklubech i v několika specializovaných společnostech, působících na našich letištích. Nadále se tomuto sportu věnuje mnoho nadšenců a velmi se také rozšířily tandemové seskoky instruktora s adeptem parašutismu ve společném závěsu.
Kromě rekreačního skákání nebo přesněji létání – vzhledem k výkonům současných padáků – rozšiřují parašutisté i sbírky medailí z mezinárodních soutěží. Tak na ME v roce 1993 vybojovali Jiří Gečnuk a Jana Pavlatová tituly a naše týmy žen i mužů obsadily zlatou pozici. Stejně tak zvítězilo družstvo mužů na MS v roce 1996 a dobře si naši reprezentanti vedli i v dalších letech. V roce 2005 na ME v Prostějově obsadili muži i ženy České republiky stříbrné pozice a stříbrný byl v akrobacii i junior Jiří Nytra.
Parašutisté českého Aeroklubu jsou i nyní nejúspěšnější v klasických disciplínách, v nichž se hodnotí zvládnutí komplexu akrobatických figur ve volném pádu a přesnost přistání. V té například vybojovala zlato Kateřina Papežíková na světových leteckých hrách v roce 2001. Naši sportovci se však zúčastňují i mezinárodních soutěží v para-ski, což je disciplína kombinující zimní sporty s parašutismem. Titul juniorské mistryně světa získala v této disciplíně Andrea Šanovcová v minulém roce. V poslední době se navíc začíná prosazovat i skupinová akrobacie družstev, v níž náš tým vloni obsadil druhou pozici v rámci Evropské ligy.
Zbývá dodat, že také ve vývoji a výrobě padáků u nás nyní působí několik velmi zdatných firem, které jsou i velkými vývozci.

 

 

Na motorech

 

V motorovém létání dochází na českých letištích k postupné obměně letadel, mezi nimiž vedle typů naší výroby přibývají letouny ze zahraničí, často provozované soukromými vlastníky. Tato změna je rovněž patrná v navigačních soutěžích, v nichž čeští piloti létají převážně na hornoplošnících Cessna. Výtečných výsledků přitom dosahují nadále jak na soutěžích dvoučlenných posádek v letecké rally, tak na soutěžích pilotů-sólistů v přesném létání. Přitom pokračují i v urputném zápolení o medailové pozice s výtečnými reprezentanty Polska. Na většině soutěží získali naši navigátoři AeČR medaile stříbrné, ale několikrát obsadili i první místa. Například na 15. mistrovství světa v přesném létání v roce 2002 se mistrem světa stal Luboš Hájek a se zlatem se domů vrátilo i české družstvo, v němž kromě L. Hájka soutěžili bratři Jiří a Michal Filipovi. V témže roce navíc utvořili Luboš Hájek s Petrem Opatem vítěznou posádku na pražském ME v letecké rally a velmi zdařilý pak byl i rok 2004, kdy v Dánsku na 14. ME v letecké rally zvítězili bratři Filipovi a naše družstvo opět letělo domů se zlatými medailemi. A ještě jeden úspěch nelze pominout – titul juniorského mistra světa v přesném létání, který získal v roce 2006 David Černý.
Pokud jde o výrobu domácích motorových letadel pro sport a turistiku, pokračuje nabídka výrazně zdokonalených letadel řady Zlin 40 a létá i nadějný čtyřmístný prototyp VT-100 Cobra z podniku Evektor-Aerotechnik. Třeba za čas přijde některý z našich výrobců i s letadlem, jemuž opět dají soutěžní příležitost také piloti-navigátoři.
Do kategorie navigačních klání patří v podstatě i soutěže v létání na ultralehkých letadlech, v nichž nás reprezentují piloti Letecké amatérské asociace ČR. Soutěží v disciplínách navigačních, v přesnosti přistání a také v hospodárnosti letu, kdy jde o to létat co nejdéle s určeným množstvím paliva. Příkladem úspěšné reprezentace může být 11. mistrovství Evropy v ultralehkém létání v roce 2002. Naši letci na něm zvítězili v družstvech, v jednomístných UL letadlech získal zlato Jan Lukeš a v kategorii dvoumístných ultralightů obsadili první pozici bratři Pavel a Petr Kapusníkové. Podobné výsledky přineslo 12. mistrovství Evropy v Portugalsku v roce 2004. Zvítězilo opět české družstvo, zlato vybojoval v jednomístných
UL letadlech Jan Lukeš, ve dvousedadlovkách zvítězili Petr Bezděk s Karlem Tomanem a na 4. místě v kategorii motorových rogal skončila dvojice P. Chvojka-P. Gronát. Zatím poslední úspěch českému ultralehkému létání přineslo mistrovství světa, jež proběhlo v Ústí nad Orlicí v minulém roce. Český tým, jehož tradičními konkurenty byli zejména Britové, vybojoval titul mistrů světa a prvním byl i Jan Lukeš v kategorii jednosedadlových ultralightů. Mistrovství bylo zdařilé také po stránce organizační a napomohlo k propagaci našich ultralehkých letadel. Česká výroba letadel této kategorie a nyní též výroba letadel třídy Light Sport Aircraft (LSA) patří k nejrozvinutějším na světě, zaměstnává mnoho kvalifikovaných odborníků a vytváří dobré perspektivy do budoucna. Zároveň je spjata s rozvojem ultralehkého létání, kterým se u nás zabývá přes tři a půl tisíce pilotů.

 

 

Akrobaté

 

Také letecká akrobacie se postupně rozčlenila do několika kategorií, z nichž jsou nejvíce sledovanými kategorie Unlimited a Advanced. V první z nich, finančně i na přípravu pilotů velmi náročné, soutěží nejvýkonnější akrobatické stroje, převážně ruské speciály značky Suchoj. Setkávat se s nimi můžeme i na „putovních“ celosvětových soutěžích FAI World Grand Prix of Aviation. Kategorie Advanced klade na piloty srovnatelné sportovní nároky, ale létají v ní stroje poněkud menších výkonů, k nimž patří i dříve „prvoligové“ Zliny Z-50LS.
V nejvyšší kategorii získal v 90. letech přízeň diváků Martin Stáhalík, výtečně účinkující i v soutěžích World Grand Prix. V minulém roce obsadili na mistrovství světa v kategorii Unlimited M. Šonka, M. Muck a J. Adamec šestou pozici v družstvech.
V seriálu World Grand Prix si ovšem již řadu let udržuje přední medailová místa skvělá akrobatická skupina Flying Bulls Aerobatics Team, která dříve nesla jméno Sky Box a která navazuje na dlouhou tradici chrudimské akrobatické čtyřky. V jejím složení došlo během času ke změnám, dříve ji řídil Jiří Tlustý, nyní ji vede Radka Máchová, s níž létají Miroslav Krejčí, Jiří Saller a Jiří Vepřek. Skupina vystupuje se Zliny Z-50LX a odvádí velkou práci při propagaci českého letectví jak doma, na leteckých dnech, tak při účinkování v zahraničí.
V soutěžích jednotlivců kategorie Advanced si v posledních letech dobře vedl zejména Petr Biskup, který například získal se Zlinem Z-50LS na MS v roce 2002 stříbrnou medaili.
Od roku 1995 se čeští sportovci zúčastňují i mezinárodních soutěží v akrobacii kluzáků. Létají zpravidla na polských větroních Swift či Fox a nevedou si špatně. Již v roce 1996 získalo české družstvo na třetím evropském mistrovství v akrobacii kluzáků třetí místo a v roce 2002 vybojoval bronzovou medaili na evropském mistrovství v Německu Přemysl Vávra. Loni pak vylétal na akrobatickém mistrovství světa třetí místo v povinné sestavě Miroslav Červenka.
Výčet můžeme uzavřít návratem k závěsnému létání. Na letošním mistrovství Evropy pilotů závěsných kluzáků vybojoval ve velké konkurenci mezi téměř stovkou soutěžících sedmé místo český rogalista Dan Vyhnalík a české družstvo LAA ČR obsadilo výtečnou osmou pozici.
Tradice, kterou zahájili českoslovenští piloti a tvůrci letadel před devadesáti lety, se přes proměny času dále rozvíjí. Ziskem titulů v mezinárodních soutěžích, počtem mimořádných výkonů a světových rekordů i kvalitou vlastních leteckých konstrukcí se české a také slovenské letectví řadí úspěšně po bok světovým leteckým velmocem. Přitom nejde jen o výsledky reprezentační, ty pouze potvrzují úroveň zhruba čtrnácti tisíc letců, kteří se v České republice věnují všem disciplínám rozsáhlé oblasti sportovního létání.
Základem úspěchů československého letectví bylo vždy létání rekreační, „létání pro radost“, které staví na lehkých, úsporných a současně výkonných letadlech. Ta jsme také vždy dovedli, a stále umíme, konstruovat a vyrábět.
A podobně dobře jsme si vždy vedli i ve výrobě padáků, padákových kluzáků a po větší část devadesátileté historie rovněž ve výrobě motorů a přístrojů, jež k letectví patří.
Naše sportovní létání plní po celých devadesát let velmi široké poslání – vede ke vzdělání, k fyzické odolnosti, pěstuje cit pro techniku. Vychovává k úctě vůči přírodním zákonům i k vědomí osobní odpovědnosti. Přitom se bude vždy opírat o aviatické nadšenectví a vždy také bude závislé na přízni společnosti, státu, zejména pokud jde o sportovní reprezentaci. Úroveň českého sportovního letectví byla a je spjata s technickým rozvojem, s dostatečným počtem letišť a zejména s dostupností vzdušného prostoru, našeho jediného moře.

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.