Home / Profily a testy / Historie & Retro / Katastrofy Concorde a Tu-144, které otřásly světem

Katastrofy Concorde a Tu-144, které otřásly světem

Katastrofy Concorde a Tu-144, které otřásly světem

Nadzvukové dopravní letouny postihly tři katastrofy, z nichž dvě mohl sledovat celý svět.

Dne 3. června 1973 odstartoval Tu-144 CCCP-77102 k předváděcímu letu v rámci mezinárodního aerosalónu na pařížském letišti v Le Burget. Po třetím průletu nad vzletovou a přistávací dráhou letoun přešel do stoupání s využitím přídavného spalování motorů. Ve výšce zhruba 1200 metrů však stroj náhle přešel do klesání s prudkým nárůstem rychlosti. Posádka se prudkým přitažením snažila letoun vyrovnat, ten se však záhy začal ve vzduchu rozpadat a v 15.29 hodin místního času dopadl na zem nedaleko letiště. Vyšetřování bylo zahájeno prakticky okamžitě, ale ruská strana některé své poznatky tajila. Před veřejností se spekulovalo o možnosti vzdušné kolize s francouzským stíhacím letounem Mirage III, který se pohyboval nad letištěm, či o tom, že osádka vzala do kabiny filmaře, jehož kamera mohla zablokovat řízení. Pravda však byla ještě tragičtější.
Letoun měl totiž od výroby elektronicky omezené maximální výchylky takzvaných elevonů, tedy řídicích ploch, které u křídel typu delta nahrazují funkci výškového kormidla. Pozemní personál vyslaný na leteckou přehlídku se však ve snaze o lepší možnosti předvádění rozhodl toto omezení vyřadit, což také po telefonické konzultaci s výrobcem učinil. Bohužel už ale nezbyl čas vše řádně odzkoušet. Nikdo tak nezjistil, že kabeláž v ovládacím panelu nebyla zapojena správně. V důsledku toho se po zvýšení rychlosti a zatažení předních pomocných takzvaných kachních ploch vysunuly elevony na svou maximální výchylku dolů, na což letoun reagoval prudkým klesáním, které již nebylo vzhledem k výšce možné zastavit. Katastrofu pak završila destrukce letounu ve vzduchu. Piloti totiž vycházeli z informací, že letoun snese přetížení 5 G, ten se však začal rozpadat již při hodnotě 4 G.
K další katastrofě Tu-144 došlo o pět let později, 23. května 1978. Zcela nový stroj CCCP-77111, první kus nové verze Tu-144D, tehdy vzlétl ke zkušebnímu letu před dodáním Aeroflotu z letiště v Chabarovsku. Ve výšce 3000 m byl signalizován požár v prostoru pomocné jednotky APU, umístěné v pravém křídle. Posádka vypnula oba pravé motory
a snažila se vrátit zpět na letiště. Letoun postupně ztrácel výšku, pilotní prostor se plnil kouřem, když vtom vysadil i jeden ze zbývajících dvou motorů. Pouhých šest minut po vypuknutí požáru se tak piloti pokusili o jediné možné řešení – nouzové přistání do terénu. Po dotyku se zemí se však sklopená příď ohnula pod trup, kde pronikla do oddělení dvou palubních inženýrů, kteří tak zahynuli. Dalších šest členů posádky havárii přežilo. Ukázalo se, že zhruba půl hodiny před vzplanutím požáru došlo k porušení palivového potrubí, z něhož do pravého křídla uniklo více než osm tun paliva. Posádka však tento únik nezaznamenala.

 

 

Picture-9_medium

K poslední, a bohužel nejhorší havárii nadzvukového dopravního letounu došlo 25. července 2000. Francouzský Concorde F-BTSC startoval z pařížského letiště Charles De Gaulle k letu do New Yorku. Ještě během vzletu vyšlehly z oblasti levého křídla silné plameny, nicméně vzlet již nebylo možné přerušit. Posádka se sice snažila o návrat na letiště, ale mimořádně intenzivní oheň způsobil neovladatelnost stroje, který se po devadesáti vteřinách zřítil na zastavěnou oblast nedaleko letiště. Zahynulo všech sto třináct osob na palubě a další čtyři lidé na zemi. Za celou tragédií stál relativně malý kovový pás, který odpadl z amerického stroje DC-10, startujícího ze stejné dráhy jen pět minut před Concordem. Tomu v důsledku najetí na kovový díl praskla pneumatika, jejíž části pak poškodily palivovou nádrž v křídle. Zkázu poté dokonalo poškozené elektrické vedení k podvozku, jež způsobilo vznícení unikajícího paliva.

Komentář

Log v nebo create uživatelský účet do komentáře.